HISTORIE RESTAURANT

Starý právovárecný dùm, zbudovaný pri bývalé zemské cestì, je uváden již v roce 1592. Tehdejší majitel Josef Arnold ho roku 1800 prestavel na zdìný dùm - pro pláteníka Ambrose Wörfela (v pozdejších dokumentech už figuruje tvar Worf), jehož iniciály AW jsou spolu s kotvou umísteny v kartuši pod rímsou v 1. patre. Místnosti po pravé strane vchodu byly pùvodne využívány jako krám. Obchùdek mel svùj vlastní samostatný vchod, opatrený rovnež kamenným profilovaným portálem.
Obchod se pyšnil pestrou historií. Na pocátku 20. století tu sídlil rezník, ve tricátých letech Ginzlùv kadernický salón a módní salón Marthy Lampelové. Pres válku a nekolik let po ní sloužil jako sberna chemické cistírny a barvírny. Za celou dobu existence obchùdku ho majitelé moderne prestavovali, i když zcela proti stylu budovy. Teprve až tenkrát, po válce, byl krám úplne zrušen a pravá strana domu tak dostala stejnou úpravu jako levá.
Až do pocátku 20. století se tesne pod domem na chodníku nacházela tri metry dlouhá a metr široká vodní nádrž.
Roku 1847 prešel dùm s restaurací na syna již zminovaného Franze Worfla. Mladý Worfl jej po šesti letech prodal mydlári R. C. Gahlerovi, který zde po úpravách zrídil Gahlerovu vinárnu. V roce 1863 dùm získal Josef Seiber a roku 1876 ho pronajal Franzi Wernerovi. Po nem se pak podniku ríkalo Wernerùv restaurant. Koncem roku 1894 dùm koupil Hermann Seiche (za znaènou èástku - 28 000 zlatých). Seicheovi dedicové dùm drželi až do konce druhé svetové války.









V dobe, kdy se bouraly domy v místech dnešní radnice, zde stála i hospoda U mesta Vídnì, jejíž název byl tenkrát prenesen na dnešní Plzenku. Nájemníkem byl tehdy roku 1912 Johann Sweceny, zástupce plzenského pivovaru. Nabízel hostùm znamenitou kuchyni, snídani na vidlicku, obedy i vecere, pravá sudová moselská vína a zcela nove zarízené hostinské pokoje v 1. patre. To už se restaurace jmenovala Plzenská bouda (Pilsner Hütte) a toto jméno si v malé obmene dodržela dodnes.
V letech 1945 - 1949 byla budova v Národní správe paní Zdeòky Pesanové a poté se stala soucástí podniku Restaurace Liberec.
 V zárí roku 1990 prešla do pronájmu Ivanu Dulebovi, který ji 30. 5. 1991 odkoupil od likvidujícího podniku Restaurace Liberec. Po dvou letech ji rozšíril o venkovní terasu v prvním patre, kde vybudoval vinárnu.
Nyní se v dolní cásti restaurace nachází ješte nove postavený Svijanský salónek, restaurace zùstala , venku pred budovou stojí terasa a napravo sídlí cestovní kancelár. V 1. patøe je Whisky bar s už zminovanou terasou a ješte o patro víš majitel I. Duleba vybudoval další restauraci, pozdeji prestavenou na pizzerii.
Duli restaurace v dnešní dobe nabízí ve všech patrech stejný sortiment jídla i pití.
Nebude to dlouho trvat a majitel p. Duleba opet svou restauraci rozšíøí o další prostory. Ve sklepeních budovy se staví a pripravuje vinotéka, která poteší nejednoho hosta svým vzezrením, nabídkou a atmosférou.