Historie Plzeňky
Starý právovárečný dům, zbudovaný při bývalé zemské cestě, je uváděn již v roce 1592. Tehdejší majitel Josef Arnold ho roku 1800 přestavěl na zděný dům - pro pláteníka Ambrose Wörfela (v pozdějších dokumentech už figuruje tvar Worf), jehož iniciály AW jsou spolu s kotvou umístěny v kartuši pod římsou v 1. patře. Místnosti po pravé straně vchodu byly původně využívány jako krám. Obchůdek měl svůj vlastní samostatný vchod, opatřený rovněž kamenným profilovaným portálem.
Obchod se pyšnil pestrou historií. Na počátku 20. století tu sídlil řezník, ve třicátých letech Ginzlův kadeřnický salón a módní salón Marthy Lampelové. Přes válku a několik let po ní sloužil jako sběrna chemické čistírny a barvírny. Za celou dobu existence obchůdku ho majitelé moderně přestavovali, i když zcela proti stylu budovy. Teprve až tenkrát, po válce, byl krám úplně zrušen a pravá strana domu tak dostala stejnou úpravu jako levá.
Až do počátku 20. století se těsně pod domem na chodníku nacházela tři metry dlouhá a metr široká vodní nádrž.
Roku 1847 přešel dům s restaurací na syna již zmiňovaného Franze Worfla. Mladý Worfl jej po šesti letech prodal mydláři R. C. Gahlerovi, který zde po úpravách zřídil Gahlerovu vinárnu. V roce 1863 dům získal Josef Seiber a roku 1876 ho pronajal Franzi Wernerovi. Po něm se pak podniku říkalo Wernerův restaurant. Koncem roku 1894 dům koupil Hermann Seiche (za značnou částku - 28 000 zlatých). Seicheovi dědicové dům drželi až do konce druhé světové války.
V době, kdy se bouraly domy v místech dnešní radnice, zde stála i hospoda U města Vídně, jejíž název byl tenkrát přenesen na dnešní Plzeňku. Nájemníkem byl tehdy roku 1912 Johann Sweceny, zástupce plzeňského pivovaru. Nabízel hostům znamenitou kuchyni, snídani na vidličku, obědy i večeře, pravá sudová moselská vína a zcela nově zařízené hostinské pokoje v 1. patře. To už se restaurace jmenovala Plzeňská bouda (Pilsner Hütte) a toto jméno si v malé obměně dodržela dodnes.
V letech 1945 – 1949 byla budova v Národní správě paní Zdeňky Pešanové a poté se stala součástí podniku Restaurace Liberec. V září roku 1990 přešla do pronájmu Ivanu Dulebovi, který ji 30. 5. 1991 odkoupil od likvidujícího podniku Restaurace Liberec a ve vlastnictví ji má doposud a neustále rozšiřuje a vymýšlí nové a nové prostory.
V roce 1993 pan Duleba zprovoznil i první patro, kde ze všech přístupných místností vybudoval hotel s recepcí. A protože se jíst a pít bude stále a přízemní pivnice byla každým dnem plnější, z hotelu se postupně stávala restaurace s barem, plným různých druhů whisky, jejichž počet se vyšplhal až na 300.
Na pivo a na dobré jídlo rádi chodíme i v létě a není lepší posezení, než pod širým nebem a proto se pan Duleba rozhodl, že kromě venkovní terasy, kterou vystavěl před Plzeňkou, ješte přistaví v restauraci v 1. patře, která je až dodnes známá jako Whisky Bar, balkón s posezením. A nač nevyužít i půdu? Vznikla další provozovna s druhou kuchyní, která se specializovala na Itálii. Pizza, těstoviny a vína.
V dalších letech ještě přibyl k pivnici v přízemí Svijanský salónek a z místnosti naproti pivnici, kde nějakou dobu fungovala cestovní kancelář vznikl další podnik. U Babičky! Dominantou této provozovny je nádherný kočár, který slouží jako posezení. Najdeme tu spoustu věcí, které voní historií a jistou dobu nám to naznačovalo, co se chystá v úžasných sklepeních této památkové budovy. Tím vzniká U Dědečka. A to je prozatím poslední z nápadů majitele Plzeňky.
Ve všech možných a nemožnách zákoutích této rozmanité restaurace si na své příjdou jak milovníci piva, tak vína a jiného alkoholu, staročeské, české a italské kuchyně. Pan majitel se snaží vyjít co nejvíce lidem vstříc a proto v každém patře, ať jste na půdě či ve sklepě, dostanete vše, co Plzeňka nabízí.